"Svět je kulatý". Jak vznikaly USA?

17.10. 03:00 | Autor: - red -

Zřejmě nebyl první, kdo u břehů Ameriky přistál. Kryštofu Kolumbovi ale nemůžeme upřít prvenství v objevení Nového světa pro evropskou civilizaci. Zejména Severní Amerika je dodnes symbolem neomezených možností.

Psal se 12. říjen 1492 a ve dvě hodiny ráno místního času se z tajemného oceánu konečně vynořila země. Byl to jeden z bahamských ostrovů, domorodci nazývaný Guanahaní. Od onoho historického okamžiku, který odstartoval novou éru lidstva, uplynulo 525 let. Tři Kolumbovy lodě - Nina, Pinta a SantaMaría - vypluly z andaluského přístavu Palos de la Frontera 3. srpna 1492 na cestu přes oceán. Po více než dvou měsících plavby narazily na Nový svět.

Podle mořeplavce Rudolfa Krautschneidera to ale žádný velký mořeplavecký výkon nebyl. "Když si někdo sedne do lodi na Kanárských ostrovech a čtyřicet dní hraje karty, dopluje do Karibského moře, aniž by cokoli udělal," tvrdí. Historický přínos Kryštofa Kolumba vidí v tom, že se z Ameriky dokázal vrátit. "Překročil velkou bariéru strachu, protože tenkrát řada vědeckých kapacit tvrdila, že svět je kulatý," říká Krautschneider a dodává, že zpáteční cestu Kolumbus podnikl po trase Golfského proudu a přes Azorské ostrovy.

Španělské porcování

Kolumbus sám jistě nemohl domyslet význam svého počinu. Vždyť původním cílem bylo najít novou cestu do Indie a vyhnout se tak strastiplné plavbě kolem celého afrického kontinentu. Amerika se ale časem stala útočištěm Evropanů, kteří za oceán utíkali za svobodou i možností začít nový život a využít příležitosti, které nově objevený kontinent skýtal. K tomu ale vedla ještě dlouhá cesta. Krátce po Kolumbovi dorazili k americkým břehům španělští conquistadoři (dobyvatelé) Hernán Cortés a Francisco Pizarro, kteří rozvrátili říše Aztéků a Inků, jejichž území připadlo Španělsku. To na svých zaoceánských teritoriích ustanovilo čtyři místokrálovství. Přesto se Španělům nikdy nepodařilo dobýt území Mapučů a dalších indiánských kmenů obývajících část nynějšího Chile a oblasti ležící dále na jih.

Jižní Amerika byla roku 1494 podle smlouvy z Tordesillas rozdělena na španělskou a portugalskou část. Portugalcům připadla dnešní Brazílie, tehdy však ve značně menším měřítku. Kolem roku 1650 začala kolonizace východního pobřeží Severní Ameriky. To záhy vedlo k dlouhému konfliktu mezi Brity a Francouzi - mocnosti se střetly v sedmileté válce, která probíhala v letech 1756-1763. Obě strany byly podporovány svými indiánskými spojenci.

Rozvinutý sever

Vývoj severní a jižní části Ameriky se ale ubíral rozdílnými směry. Zatímco na severu vznikly Spojené státy americké (1776) a téměř o století později také Kanada (1867), střed a jih Ameriky se rozdrobil na řadu menších států. Hnacím motorem severu byla především vidina téměř neomezené svobody a Spojené státy, a koneckonců i Kanada, začaly dohánět hospodářskou úroveň Evropy.

Naproti tomu část Ameriky, kterou označujeme jako Latinská, si po poměrně dlouhou dobu zachovala ráz území, kde se dařilo spíše kolonizátorům a větším či menším diktátorům. Zatímco na severu začalo vládnout právo, na jihu to stále bylo, a mnohde dodnes je, právo silnějšího. Když se dnes řekne Amerika, z hospodářského pohledu se tím myslí v drtivé většině právě Spojené státy. Přitom ještě do první světové války globální ekonomice dominovala Velká Británie. USA se však staly hegemonem už po jejím skončení a svou pozici světové ekonomické velmoci si upevnily i po válce druhé.

Má to samozřejmě své světlé i stinné stránky. Většina technologických patentů přichází z USA, které tak jsou bez jakéhokoli přehánění lídrem rozvoje světové ekonomiky. Na druhou stranu ale všechny novodobé hospodářské krize přišly právě zpoza velké louže a z Wall Streetu.

Prokleté bohatství

Španělští dobyvatelé měli přitom s Amerikou zřejmě zcela jiné plány. Připomeňme, že objev byl učiněn na konci patnáctého století. V té době v Evropě vládlo myšlení merkantilismu, podle něhož mohla daná země zbohatnout pouze skrze hromadění drahých kovů. A těch bylo v jižní Americe požehnaně, podle jednoho se dokonce jmenuje celý stát - Argentina, tedy Stříbrná.

Spoléhání na nerostné bohatství tohoto typu ale, možná paradoxně, k žádnému zbohatnutí národů zde žijících nevedlo. V Jižní Americe bychom jen těžko hledali zemi, která neprošla hyperinflací nebo diktaturou. A to je skutečná příčina diametrálně odlišného hospodářského vývoje na severu a jihu Nového světa. Kde vládne právo, tam hospodářství zpravidla vzkvétá. Kde naopak vládne pevná ruka, lidé třou bídu s nouzí. Aktuálním příkladem budiž Venezuela.

VÍCE PODOBNÝCH ČLÁNKŮ NALEZNETE V ČASOPISU FAKTOR S, KTERÝ VYCHÁZÍ KAŽDÝ ČTVRTEK.

Foto: ČTK/AP