Pracovní frustrace? Je mi 35. Co tu sakra dělám

"Všichni mladí okolo jsou celí říční do práce, melou o něčem, co je dětinsky trapné, vypadají jako jedna velká šťastná rodina..." říkají vám tyto úvahy něco? Pak jste zřejmě členem klubu pracantů, jimž je přes pětatřicet.

Jean Princeové bylo padesát, když nastoupila do jedné britské technologické společnosti. Měla na starosti softwarovou dokumentaci a vše se zdálo zalité sluncem. Cítila se opravdu šťastná. Ale nebyla. Po čase se jí do duše začal vkrádat dojem, že vše okolo ní se jakoby odlidštilo, že její mladší kolegové jsou někde jinde. "Pracoviště se stalo chladným, tvrdším prostorem. Všichni to prožívají, dřou jako roboti," popisuje své emoce Princeová. Cítila se podceněňovaná a nechtěná.

Její příběh citovaný agenturou Bloomberg byl součástí britského průzkumu spokojenosti lidí na pracovišti. Vyplývá z něj, že starší pracovníci tíhnou k pocitům zmaru, nespokojenosti a úvahám nad zbytečností či nesmyslností své práce daleko více než jejich mladší kolegové.
Jeden ze šesti Britů starších 35 let přiznal, že je v práci nešťastný. To je dvojnásobek počtu jeho mladších kolegů. Téměř třetina lidí nad 55 let uvedla, že se v zaměstnání necítí dobře, a dalších 16 pro cent připustilo, že v práci nemá žádné přátele.

Strach z kultu mládí 

Čím to je? "Přijde čas, kdy buď nedosáhnete vytouženého úspěchu, či vás práce zklame. Anebo budete mít zkušenost, po které zjistíte, že rodina je důležitější, a zeptáte se sami sebe: Proč dělám tohle?" vysvětluje profesor Cary Cooper z Manchester Business School, co se honí starším pracovníkům hlavou.

Důvodem chmur a pocitu nespokojenosti lidí 35+ je často také kult mládí, který v řadě firem, včetně těch českých, stále panuje. Třetina lidí oslovených v rámci zmíněného britského průzkumu je přesvědčena, že zaměstnavatel dává přednost mladšímu personálu.
Možná na tom něco je. "Mnoho zaměstnavatelů ještě stále žije v mylné představě, že ideální zaměstnanec by měl mít mezi čtyřiadvaceti a pětatřiceti lety," potvrzuje Hana Púllová, ředitelka společnosti Randstad, druhého největšího poskytovatele personálněporadenských služeb na světě. Firemní vedení se podle ní často odvolává na údajně menší flexibilitu lidí nad čtyřicet. "Skutečným důvodem preference mladších ročníků ale často bývá neochota přizpůsobit styl práce a vedení týmů lidem s rozdílnými zkušenostmi a také snaha šetřit", dodává Púllová.

Přitom právě různorodost v pracovním týmu je podle ní důležitá pro vyváženost a zdravý vývoj organizace. "Když by byli všichni zaměstnanci stejní, těžko by vznikala nová a lepší řešení. Rozdílné osobnosti mají rozmanité zkušenosti a znalosti, a pokud se navzájem respektují, dokážou díky nim společně vyřešit prakticky jakýkoli úkol a pokrýt potřeby zaměstnavatele lépe než skupina navzájem si podobných lidí," říká Púllová.

ČLÁNEK VYŠEL V POSLEDNÍM ČÍSLE ČASOPISU FAKTOR S. 

Foto: ČTK

Čtěte dále

další zprávy