Poruchy příjmu potravy? Tragický konec si nikdo nepřipouští

02.05. 16:06 | Autor: ČTK

Profesorka Hana Papežová se na specializované jednotce Všeobecné fakultní nemocnice v Praze věnuje poruchám potravy téměř třicet let. Jde o vůbec první takové oddělení ve střední Evropě, spolupracují zde s odborníky z celého světa, zavádějí nové léčebné postupy a věnují se výzkumu a ověřování účinnosti léčby.

Může sportovec trpící anorexií či bulimií podávat vrcholné výkony?

Může, záleží na závažnosti onemocnění a jeho trvání, ale nemoc si postupně vybere daň v oblasti zdravotní v podobě podvýživy, v psychické oblasti ve formě deprese, úzkosti a závislosti, v oblasti sociální jsou to konfliktní blízké vztahy, izolace.

Vadí tyto nemoci v běžné práci, která není na výdej energie tak náročná, jako je například modeling?

Nemocní své problémy popírají a vidí jen "zisky" onemocnění, například v povolání, kde je žádoucí dosáhnout nezdravé podváhy, takže jim zpočátku nevadí. Když jim vadit začne, je to konečně šance, že budou usilovat o změnu. Někdy je ale natolik pozdě, že uzdravení bývá už velmi obtížné. Z pohledu zaměstnavatelů přinášejí tato onemocnění i další průvodní jevy jako poruchu koncentrace, menší přizpůsobivost novým požadavkům, přílišné soustředění na vlastní problémy, nepříznivý vzor pro mladou generaci, možnost náhlého selhání zdravotního stavu.

Vytvářejí tyto poruchy v kolektivu složitější vztahy?

Když je onemocnění zřejmé, tedy pokud má pacientka výraznou podváhu, pak rostou v kolektivu obavy o její zdraví nebo negativní emoce z jejího odmítání pomoci a pocity bezradnosti.

Je nutná léčba, nebo to nemocný může zvládnout sám, bez odborníka?

Opět záleží na konkrétní diagnóze, závažnosti onemocnění a uvědomění si problému. Člověk potřebuje nejen dosáhnout zdravé váhy, ale změnit vztah k jídlu, k sobě i okolí, což je velmi náročný úkol. Nedoléčené formy mají větší riziko návratu onemocnění.

Není ve vážných případech účinná hospitalizace?

Hospitalizace nejlépe na specializovaném oddělení je někdy nutná, ale mnozí se jí například kvůli obavě ze stigmatizace nebo studu příliš dlouho vyhýbají.

Jaký vliv mají slavné osobnosti na nedozrálé jedince?

Když si dospívající moc nevěří, hodnotí se podle mediálních vzorů a virtuální
reality více než podle vlastních potřeb, které se nenaučil rozpoznat a akceptovat během svého vývoje.

Jaký dopad měl případ francouzské modelky Isabelle Caro, která na anorexii zemřela?

Vzbudila krátkodobý mediální zájem, jak to u těchto dramatických případů bývá. Tento typ démonizace onemocnění nám bohužel v reálné prevenci příliš nepomáhá. Pacientky i jejich rodiny se domnívají, že tohle se přece jim stát nemůže...

Přesvědčivější jsou kazuistiky, kdy se člověk rozhodne pro léčbu a krok za krokem v ní uspěje.

VÍCE PODOBNÝCH ROZHOVORŮ NALEZNETE V ČASOPISU FAKTOR S, KTERÝ VYCHÁZÍ VE ČTVRTEK 2. KVĚTNA.

Foto: archiv