Jídlo nad zlato. I Evropu může poznamenat úbytek potravin

15.11. 05:50 | Autor: - red -

Tradiční plodiny už nestačí a počet lidí trpících nedostatkem jídla globálně roste. Podle některých prognóz hrozí lidstvu hladomor. "V první řadě by úbytek potravin, a tedy i jejich zdražení, pocítily chudé země," říká rostlinný genetik Jaroslav Doležel.

Dvě třetiny veškeré energie získává lidstvo pouze ze čtyř plodin: pšenice, rýže, kukuřice a sóji. Není to problém?

Jde o výsledek toho, co se odehrálo před mnoha tisíci lety při vzniku zemědělství. Naši předkové si tyto druhy rostlin vybrali a postupně zušlechťovali. V souvislosti se změnou klimatu však musíme počítat s tím, že je bude nutné doplnit dalšími druhy, lépe přizpůsobenými novým podmínkám. Už nyní běží výzkumné programy zaměřené na domestikaci některých planých druhů, které by jednou mohly pomoci se zajištěním dostatku potravy.

Můžete uvést příklad?

Zajímavé jsou třeba některé trávy, jež se vzdáleně podobají planým předchůdcům našich obilovin. Například ve Spojených státech probíhá výzkumný program orientovaný na domestikaci pýru prostředního a vypadá velmi nadějně. Hlavní motivací je vytvořit novou plodinu, která bude lépe přizpůsobena současným klimatickým podmínkám.

Jak je výzkum pýru daleko?

Nedávno se z jeho obilek podařilo upéct chléb a uvařit pivo. Takže to opravdu vypadá nadějně. Ve srovnání s pšenicí jsou však výnosy stále nízké a zrníčka malá. Američtí kolegové tedy před sebou mají ještě hodně práce.

Již nějakou dobu se mluví o tom, že lidstvu reálně hrozí globální nedostatek potravin. Je to skutečně tak vážné?

Podle údajů z letošního roku opět stoupá počet lidí, kteří trpí hladem, už je jich více než osm set milionů. To je na pováženou. Toto číslo totiž už třináct let klesalo nebo se drželo ve stavu, kdy hladem trpěl jeden z jedenácti obyvatel planety. Nyní už je to jeden z devíti. Podle optimistických vizí se přitom očekávalo, že do roku 2030 hlad ze světa zmizí. Teď však nastal obrat a my bychom to neměli brát na lehkou váhu.

Ohrozil by případný hladomor také Evropu?

V první řadě by nedostatek potravin, a tedy i jejich zdražení, pocítily chudé země, hlavně v Asii a Africe. V těchto oblastech už nyní mnoho rodin vydává téměř všechny své příjmy na nákup základních potravin. My v Evropě si stále žijeme v relativním blahobytu, ale i ten by mohl skončit. Třeba v případě, že by Čína a Indie začaly skupovat větší množství potravin, což by mělo celosvětově za následek razantní nárůst jejich cen. Takový scénář nemůžeme vzhledem k růstu populace na těchto územích vyloučit.

Podobná situace tady byla v šedesátých letech minulého století, kdy hrozil hladomor především v Asii. Kritické okolnosti tehdy zmobilizovaly vědce, kteří šlechtěním pšenice a rýže až ztrojnásobili jejich výnosy. Mluvilo se o zelené revoluci. Můžeme se spolehnout na něco obdobného?

Skutečně se mluví o potřebě další zelené revoluce. Musíme si ale položit otázku, jak by měla vypadat. Zde se vědci a šlechtitelé shodují v tom, že metody, které nás už jednou zachránily od hladomoru, jsou vyčerpány. Zvyšování výnosů pšenice, rýže, kukuřice, sóji a dalších plodin sice pokračuje, ale tempo, jakým rostou, nebude stačit pro pokrytí zvýšené spotřeby. Šlechtění je nutné zefektivnit, řešením je podle mě využití poznatků a metod molekulární biologie a genomiky.

Tedy i uplatnění poznatků genového inženýrství. Spolu s členy vašeho výzkumného týmu z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR jste významně napomohli k přečtení genetické informace pšenice. Jak je možné tento objev využít v praxi?

Sekvenci dědičné informace můžeme přirovnat k návodu na použití nějakého přístroje a také na jeho opravu. Jsme v ní schopni najít oblasti, které odpovídají za určité vlastnosti rostliny, například odolnost vůči chorobám či škůdcům nebo složení bílkovin v zrnu ovlivňující kvalitu mouky. Při klasickém šlechtění se vybrané rostliny kříží a hodnotí se získaná potomstva. Většina z nich ale nemá očekávané vlastnosti, protože vlastnosti rodičů se kombinují náhodně. Nemáme tedy šanci ovlivnit, jakou kombinaci vloh bude každý potomek mít. Pokud však známe genetickou informaci dané plodiny, můžeme už u semenáčků určit budoucí vlastnosti dospělých rostlin. Šlechtitel pak na pole vysazuje podstatně méně rostlin a celý proces šlechtění se zefektivní a urychlí.

Napadá vás ještě nějaké praktické využití možností současné rostlinné genetiky?

Velmi zajímavým tématem je pěstování rostlin pro produkci látek, jejichž výroba je technologicky složitá a nákladná, ale jež zároveň lidstvo nutně potřebuje. To jsou třeba některé sloučeniny pro chemický či farmaceutický průmysl. Rostliny by pak fungovaly jako jakési biotovárny. Genové editace tedy můžeme použít také pro získávání úplně nových produktů.

VÍCE PODOBNÝCH ROZHOVORŮ NALEZNETE V ČASOPISU FAKTOR S, KTERÝ VYCHÁZÍ KAŽDÝ ČTVRTEK.