"Jedovaté" potraviny. Trendy se mění podle poptávky

02.01. 18:46 | Autor: - red -

Je to docela jednoduchý obchodnický trik. Když je některé potraviny nadbytek, zdůrazní se její prospěšnost pro zdraví. Když nedostatek, hned se stane škodlivou.

Můj otec říkával: "Doma jez, co máš, jinde, co ti dají." Neupřesňoval, co bych měl vyhledávat. Věděl, že domácí zásoby v lednici či ve spíži a majetkové poměry se v průběhu doby mění. Nejen chutěmi a finanční dostupností, ale rovněž vědeckými pohledy. Pravidlo "co je dobré, je nezdravé" se často měnilo.

Zdravá výživa pokaždé jinak

Vědecké studie připomínaly spíše rozsudky smrti - tohle nejezte, to je sebevražda, když však uposlechnete naše rady, budete mít nádhernou postavu i v rakvi. Jenže nové a nové poznatky si často protiřečily.

Místo másla do sebe vystrašený spotřebitel cpal transtukové margaríny, namísto normálních jogurtů pojídal nízkotučné verze zahušťované cukry a škroby. Omeletu k snídani nahradil cereáliemi. Základní kvalitní potraviny jako vejce, máslo či slaninu vystřídaly syntetické výrobky.

Že jsme byli léta přesvědčováni o jejich přínosu? To už neplatí, podle posledních výzkumů poškozují cévy a zvyšují riziko civilizačních nemocí. Čím méně takových dietních životabudičů, tím lépe, varují nejnovější dobrozdání. Přicházejí další. Fruktóza (ovocný cukr) není vhodná pro diabetiky, "bílý jed" z řepy cukrovky už tak zhoubný není. A červené maso obsahuje vitaminy.

K vědátorům se přidávali i obchodníci. Když byl nedostatek, přišli s teorií o škodlivosti, přebytkové zboží naopak vychvalovali. Vždy se našel chytrolínský rozbor, o který se mohli opřít. Moderní výzkum kopírovala i cena.

Pohanka nebyla pohana

Po staletí bylo maso jen pro bohaté, na talíři středních vrstev se objevovalo pouze v neděli a na Boží hod, u chudých vůbec. Jedlo se, co příroda nabízela: jáhly, bulgur, polníček, pohanka. A žádná pohana to nebyla.

Na svátky se pekly sladkosti, jejichž chuť vytvářel nejprve med a ovocné sirupy. Ty začaly být širokým masám dostupné v době, kdy se české země proměnily ve velmoc cukrové řepy a rafinerie stály na každém rohu. Dačická kostka (patentovaná roku 1843) obletěla svět.

Drahý výdobytek z americké cukrové třtiny, kterou dovozní clo ještě více znevýhodňovalo, byl zavržen. Cena rozhodla, čím se bude sladit. Zubožený český národ strádající pod habsburskou monarchií mohl konečně začít tloustnout.

Straníci maso měli

Za komunistického režimu koloval vtip: Prezident Gustáv Husák jede ve vládním voze po Praze s Lubomírem Štrougalem, předsedou vlády. Před masnou spatří obrovskou frontu. "Lubo, my nemáme maso!" zhrozí se hlava státu. "My jo, oni ne," odvětí mu v klidu spolustraník.

Zásobování totiž vázlo, ale fakt je, že navzdory tomu byla spotřeba masa v českých zemích historicky nejvyšší v roce 1989 - přesahovala 97 kilogramů na osobu ročně. Třeba v roce 2012 činila již jen 77,4 kilogramu. Dostatek masa byl jeden z hlavních ukazatelů vyspělé socialistické společnosti. Jeho spotřeba značila blahobyt lidu, bylo proto vládou sledovanou komoditou.

"Čachrovali" s ním přímo řezníci. Když někdo chtěl svíčkovou či plecko nebo řízky, musel si k tomu vzít i kus hovězího na polévku. Ne jako bonus pro věrného zákazníka, zaplatil si ho.

McBůček neprorazil

Nejméně stál bůček, Češi se ho naučili konzumovat ve všech podobách a při každé příležitosti. Tlusté, prorostlé masíčko, z něhož kapal omastek. Větší pochoutku národ neznal. A nikdo nezkoumal, že byl k tomu přinucen, protože toto zboží bylo levné.

Po společenských změnách vyvinul stát tlak, aby se konzumace této potraviny snížila. Bůček byl zařazen do kategorie vražedných poživatin. Podnikavcům to však nevadilo, zaměřili se na jeho popularitu. Ostatně nabízený hamburger McBůček, který byl jeden čas také v nabídce fastfoodového řetězce McDonald's, to jasně dokládá. Prodejním hitem se ovšem nestal.

Nyní už je zase všechno jinak. Bůček je opět prospěšný, neboť anorexie se ukázala jako větší zhouba moderního lidstva než dobře tvarované tělo.

Kuchařka Ládi Hrušky

Vařit z čehokoli, hlavně levně. Na této premise vydělal bývalý televizní moderátor Láďa Hruška majlant. Jeho recepty pobuřují mistry gastronomie, dietology, výživové experty i zastánce tradiční české kuchyně, ale fungují. Nutriční hodnota jde stranou, rozhodují vstupní investice - tedy kolik co stojí.

Vše nasvědčuje tomu, že receptury bude muset změnit. Lépe řečeno přizpůsobit se novým podmínkám. Jestliže padne daň na lipidy a sacharidy, přijde opět "doba vegetariánská". Nabídka je znovu široká: jáhly, bulgur, vojtěška, polníček či pohanka.

ČLÁNEK VYŠEL V ČASOPISU FAKTOR S, KTERÝ VYCHÁZÍ KAŽDÝ ČTVRTEK.