Země Komenského: Akademici na brigádě

Prostřednictvím studentů formují budoucnost země. Každá vyspělá společnost si proto svých univerzitních pedagogů váží a hýčká je. Ne tak v Česku. Stát sice tvrdí, že berou téměř dvojnásobek průměrné české mzdy, to však na tvářích profesorů vyvolává jen trpký úsměv. Realita je totiž zcela jiná.

Podle výroční zprávy o hospodaření fakult, kterou každoročně zveřejňuje ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT), si docenti na Univerzitě Karlově v roce 2016 průměrně vydělali 57 245 korun. "To se ale asi netýká nikoho z peďáku," směje se jedna z docentek na PedF UK. "Já mám jako docentka průměrný plat dvacet sedm tisíc hrubého. Profesoři si u nás přijdou na třicet dva tisíc," dodává.

Ještě hůře jsou na tom odborní asistenti s jakkoli dlouhou dobou praxe - ti si měsíčně musejí vystačit s 22 500 hrubého. Kde se tedy vzaly vysoké částky, kterými se nejprestižnější vysoká škola v Praze chlubí? Je to jako vždy, když se vypočítává aritmetický průměr. Pokud třeba někdo v Ústavu makromolekulární chemie bere 130 tisíc, zkreslí průměr většině svých hůře ohodnocených kolegů. A právě tady vzniká klamavá představa, že vysokoškolští učitelé mají vysoce nadstandardní příjmy.

Po práci do další práce

"Na co si pořád stěžujete, vždyť si můžete přivydělat na různých projektech a publikacích!" slyší často. Jenže dostat se k těm dobře placeným je třeba na humanitních oborech velmi obtížné. "Za těch zhruba dvacet let, co se věnuji pedagogice, jsem pracovala na mnoha vědeckých projektech a grantech. Pouze jeden z nich stál finančně opravdu za to. Ostatní bych nazvala špatně placenou brigádou. Počet odpracovaných hodin navíc, nespočet administrativy, e-mailů a schůzek rozhodně neodpovídaly těm pár stovkám, maximálně tisícům, které jsem za to dostala. Kdybych šla jako brigádnice prodávat do butiku, přivydělám si víc," popsala situaci pro Faktor S docentka z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, která úzkostlivě trvala na zachování anonymity.

Nejinak je tomu podle ní s publikační činností. "Jednou se mě studenti ptali, kolik si vydělám, když vydám odbornou knihu. Musela jsem se deset minut smát, jak zkreslenou představu veřejnost má. Neznám žádného člověka, který si přivydělal publikací. Naopak si často musí z vlastního připlácet, byť jde o učební materiál pro studenty.

Nabízí se otázka, proč své knížky nevydává komerčně na vlastní náklady. Přichází nabroušená odpověď: "Rok nebo dva píšete po nocích a pak vám za to vydavatelství dá třeba jen kolem dvaceti tisíc. Za kvalifikovanou práci! Spousta mých kolegů se na to už vykašlala a raději si přivydělávají neodbornou prací." Skutečnost, že z hlediska peněz není pozice vysokoškolského pedagoga atraktivní, potvrzuje pro Faktor S i pan Petr: "Jako odborný asistent jsem na vysoké působil dva roky, to mi bylo dvaatřicet a já nosil domů ušmudlaných osmnáct tisíc. Chtěli jsme s přítelkyní založit rodinu a vzít si hypotéku. Dnes pracuji jako manažer v jedné firmě. A vydělám si dvakrát tolik." Tehdy ho přemlouvali, ať vydrží, že až to dotáhne na docenta, bude líp. Jenže cesta k docentuře je dlouhá.

CELÝ ČLÁNEK NALEZNETE V AKTUÁLNÍM ČÍSLE ČASOPISU FAKTOR S, KTERÉ VYŠLO 9. LISTOPADU 2017. 

Foto: ČTK

Čtěte dále

další zprávy