Velké ego se dá koupit. Tady je pět způsobů, jak na to

10.04. 20:53 | Autor: - red -

Žena podá na ranním tenisu příšerný výkon, ale rozumí vínu a už se těší na odpolední nákup pozdního sběru. Student prošel u maturity s odřenýma ušima, ale hned si chce pořídit drahý oblek. Muž stoupl na váhu a rozhodl se: půjde pro permanentku do posilovny. Co mají tito lidé společného?

Přehnané nakupování není vždy známkou povrchního chování. Někdy si tím hojíme bolístky a konejšíme vlastní ego. I všechny tři zmíněné osoby se snaží své vlastní slabosti a nedostatky kompenzovat utrácením. Americký profesor Jonathan Levav ze Stanford Graduate School of Business Marketing to nazývá "seberozporem". Tímto přemrštěným konzumem se lidé podle něho snaží vyřešit nesoulad mezi tím, jak sami sebe vnímají, a jak by se vidět chtěli.

"Touha po kompenzaci je přirozená," říká Levav. Kompenzační chování je prý hluboce zakořeněno v lidské psychice. Pro uspokojivou funkci jakéhokoli systému, tedy i lidského organismu, je totiž třeba zajistit, aby jednotlivé složky byly v rovnováze. A pokud pociťujeme neúspěch nebo neuspokojení potřeb (neodpalujeme jako Nadal, neumíme prodávat holicí strojky nebo nemáme tělo modelky), pak se nějakým jiným způsobem potřebujeme opět vrátit do pomyslné rovnováhy. A v tomto případě přicházejí na řadu naše peněženky a kreditní karty, které obnovují hodnotu vlastního ega.

Levav společně s dalšími odborníky odhalil pět základních strategií, které lidé používají ke kompenzaci vlastních nevyřešených rozporů:

1) Přímé řešení

Jde o snahu odstranit problém razantně. Popíjíte v baru a chcete se dát do hovoru s atraktivním protějškem. Jenže je z Anglie a vaše jazykové znalosti zamrzly u třetí kapitoly. Ještě ten večer si zaplatíte kurs angličtiny.

2) Symbolické řešení

Snaha vysílat signál o vysněné identitě. Budu si tedy hrát na něco, co nejsem, a doufat, že si toho ostatní nevšimnou. Proto i ten nejméně úspěšný podomní prodavač může mít nejlépe padnoucí oblek.

3) Zamezení nežádoucí asociaci

Představte si, že muž sedí s vysněnou ženou v restauraci a má si vybrat z nabídky mezi drahým rib eye steakem a cenově přijatelným lososem s hráškovým pyré. Samozřejmě že si vybere první variantu, která zní více mužsky, bez ohledu na to, jaké má chutě a aktuální stav účtu. Stejně tak žena si určitě objedná dvojku suchého bílého namísto půllitru piva, i když na něj má neskutečnou chuť.

4) Únik

Pomocí utrácení se snažíme uniknout před vším, co nás trápí. Často se také hovoří o "maloobchodní terapii" či "shopování". Při něm se rozhodujeme nakupovat individuálně, abychom se vyhnuli uvažování o případném nesouhlasu partnera.

5) Plynulé vyrovnání

Již zmiňovaná frustrovaná tenistka je dobrým příkladem. Ihned po skončení hry se rozhodne, že půjde utrácet za víno, protože vínu rozumí (více než tenisu). Pokud nám něco nejde, automaticky máme chuť začít dělat to, v čem jsme skutečně dobří. Kompenzační chování je sice účinné, ale ve své podstatě jde o obelhávání sebe sama. Pokud se stává berličkou, bez níž neuděláme jediný krok dopředu, je načase hledat jiné řešení.

Takže až si příště po neúspěšném testu půjdete koupit nový mobil, přemýšlejte, zda nebude lepší volbou svědomitější samostudium.

Foto: ČTK