Tuzex zmizel, přesto je s námi dále

Byly letní prázdniny, rok 1957, a v prodejnách s charakteristickým modrobílým logem evokujícím glóbus začala velká jízda. Jejím zosobněním se zakrátko staly postavy veksláků šeptajících svůdně: "Cheš bony?" To byl Tuzex.

Na vrcholu popularity v roce 1988 se Tuzexu, státnímu podniku, který v Československu provozoval obchody s jinak nedostupným západním zbožím, dařilo opravdu mimořádně. Jeho 170 prodejen vykázalo obrat ve výši čtvrtmiliardy dolarů. Na 60 tisíc televizorů, 30 tisíc videorekordérů a přehrávačů a 10 tisíc osobních počítačů OE to všechno si před třiceti lety Čechoslováci nakoupili.

Rubem mince, nebo spíše bonu, byl obrovský nárůst pouličního směnárnictví a šmelení. Lidé se naučili obcházet rigidní státní měnový systém. Stačilo dojet do každého většího města a počkat si na veksláka a jeho nabídku "márů", "doláčů" a bonů.

Právě veksláci, pohybující se na hraně a za hranou socialistického zákona, jsou paradoxně nejtrvalejším dědictvím Tuzexu. To oni totiž OE řečeno s nadsázkou OE v demokratickém Československu vybudovali kapitalismus. Pro Tuzex v něm už nebylo místo, zato vekslákům nabídl životního prostoru až běda.

* Kde se Tuzex vzal? 

* Jak fungoval? 

* Fungoval podobný projekt i jinde za "oponou"? 

* Jak to s ním dopadlo po změně režimu?

* Co se stalo s tehdejšími veksláky? 

NA TYTO A DALŠÍ OTÁZKY NALEZNETE ODPOVĚDI V AKTUÁLNÍM ČÍSLE ČASOPISU FAKTOR S, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 20. ČERVNA. 

 

Foto: ČTK

Čtěte dále

další zprávy