Mladí mají mrazivé vyhlídky. Mileniály nic dobrého nečeká

Může je hřát mládí, budoucnost však mají mrazivou. Generaci mileniálů, tedy lidí, kteří dosáhli dospělosti okolo přelomu tisíciletí, to prorokuje analýza banky Credit Suisse. Současní dvacátníci prý budou v době, kdy jedno procento nejmajetnějších drží polovinu světového bohatství, čelit největší příjmové nerovnosti, jakou poslední generace zažily.

Již v období 2020-2025 se mileniálové neboli takzvaná generace Y stanou dominantní skupinou na pracovním trhu - bude jich více než padesát procent. Startovní pozici budou mít ovšem výrazně těžší než předchozí generace X. Řada z nich sice založí úspěšné start-upy a vydělá stovky tisíc až miliardy dolarů, většina ale prožije život ve světě s obrovskou příjmovou nerovností a bojem s vlastními dluhy. Zpráva Credit Suisse, zaměřená na mládež v USA a západní Evropě, vidí jejich budoucnost v ponurých barvách. Zkrátka nešťastná, ztracená generace.

Vzdělání na dluh

Za bombu tikající v závětří označila studentské půjčky. Ty má 44 milionů Američanů. Jejich objem se za posledních deset let téměř ztrojnásobil a dosáhl 1,5 bilionu dolarů. Osm milionů Američanů ale tyto úvěry nedokáže splácet. Absolventi z roku 2015 dluží v průměru 35 tisíc dolarů, což je při započítávání inflace dvojnásobek částky, kterou dlužili jejich předchůdci před dvaceti lety. Podobná situace je v Británii. Když si mladý člověk na začátku svého studia vypůjčí v průměru 45 tisíc liber, školu opouští s diplomem a dluhem 50 800 liber (1,5 milionu korun). Složitá vstupenka do života. Obzvlášť když Británii podle výzkumného střediska Resolution Foundation čeká největší pokles životní úrovně od 50. let minulého století.

Nenávist a rezignace

Situace není lepší ani v jižních zemích Evropy. Ve Španělsku, Řecku či Itálii dosahuje nezaměstnanost mladých do 26 let až šedesáti procent. V Česku na dnešní dvacátníky dopadá deprese z toho, že vlastní bydlení se stává nedostupným snem a spoustu z nich čeká buď obří zadlužení, nebo kočování s kamarády po nájemních bytech. Ať tak či onak, vychází z toho obrovská frustrace.

"Není divu, že tolik z nich nenávidí vlastní společnost a vlastní civilizaci a že mnoho dalších fakticky rezignovalo," uvádí pravicový sociolog Petr Hampl. "V zemích jižní Evropy to dovršilo euro, největší ekonomická katastrofa v evropských dějinách. Jsou postiženy celé oblasti. Dnes tam jsou lidé, kteří se blíží třicítce, nikdy neměli slušnou práci a mezi jejich přáteli není nikdo, kdo by ji měl. Nemohou se oženit ani mít děti, protože si to nemohou dovolit. Navíc se rychle zhoršuje bezpečnostní situace. Prostě katastrofa," říká Hampl.

Jiný pohled nabízí levicový sociolog Stanislav Biler. Ten tvrdí, že špatnou situaci mileniálů způsobily deregulace v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy zvítězila představa, že cestou k růstu je deregulace a snižování daní. "A jistě to po nějakou dobu byla pravda. Druhou stranou mince je růst sociální nerovnosti, kterou ekonomická krize zvýraznila a obrátila k ní pozornost."

Biler soudí, že vztah této generace k financím je odlišný. Už proto, že jich mileniálové mají málo. A k tomu, že to bude někdy lepší, jsou skeptičtí. "Tady je vinna ekonomická krize z roku 2008, která v Česku nebyla vidět tolik jako jinde na Západě. V době, kdy mileniálové zamířili na pracovní trh, pro ně náhle nebylo místo. Z toho vyplývá i skepse k budoucnosti."

Lenoch, nebo kreativec?

Má to ještě jiný rozměr. Zatímco generace baby boomers k získání svých privilegií a majetku tvrdě dřela, mileniál na práci tolik nedá. Jeho typický představitel chce podle šéfky české pobočky Manpower Jaroslavy Rezlerové pracovat maximálně čtyři dny v týdnu a zbytek třeba prosurfovat na internetu.

"Máme tu skupinu lidí, kteří jsou v porovnání s těmi před nimi ještě lehkovážnější, ještě více zaměření na zážitek a krátkodobé cíle. Není to však jejich chyba. Od dětství se jim říkalo, že v podstatě neexistují žádné povinnosti. Málokoho z nich učili, aby překonával překážky. Tito lidé vstupují do světa, ve kterém se jim neotvírají příležitosti, a kde navíc není možné vytvářet dlouhodobé hodnoty," říká k tomu Hampl.

Jeho slova potvrzuje průzkum Association of Graduate Recruiters, sdružující 750 personálních agentur v Británii. Mileniálští absolventi vysokých škol podle něho očekávají, že jim "vše spadne do klína". Zaměstnavatelé je přitom označují jako "líné, těkavé a sebestředné". Mileniálové ale chtějí nejen vysokou mzdu v práci, ale také příjemné pracovní prostředí nebo firemní benefity v podobě delší dovolené nebo sickdays. "Tady je na každé firmě, jak to bude řešit, ale já doporučuji položit si základní otázku: stojím o zaměstnance, který je neukázněný, nerespektuje kolegy, neumí zatnout zuby a chce být do dvou let ředitelem zeměkoule? Není spíše zapotřebí se takovým lidem vyhýbat?" ptá se Hampl.

Podle Stanislava Bilera si mileniálové zvykli, že práce není nejpodstatnější věc na světě, nebo alespoň ne jediná. "S tím musejí firmy počítat. Je pro ně důležitý volný čas, přátelé a rodina. Práce tedy není tím, pro co žijí, ale co jim má umožnit vést důstojný a zajímavý život. Tipoval bych zvýšený tlak na zkracování pracovní doby a více volného času. Tlak na neformální pracovní prostředí a větší časovou flexibilitu," popisuje Biler mileniálovu duši.

Firmy jsou na to nuceny reagovat, protože v řadě oborů, především rostoucím sektoru služeb, jsou dnešní dvacátníci nenahraditelní - padesátník či šedesátník se sice naučí pracovat například s průmyslovými roboty, hůře na tom ale bude například s programováním nebo správou sociálních sítí. "Většina zaměstnavatelů napříč ekonomikou tvrdí, že nemůže najít dostatek lidí s vhodným profilem. Je nevyhnutelné, aby zaměstnavatelé mnohem více naslouchali tomu, co současná a budoucí generace na trhu práce hledá. Společnosti musejí být mnohem kreativnější a nemohou si jednoduše dovolit nebýt pro mileniály přitažlivé," tvrdí Jaroslava Rezlerová.

Generace Y se podle ní chce posouvat. "Jsou zvyklí na rychlejší vývoj světa a chtějí rozmanitou kariéru, která rychleji postupuje vpřed. Jsou si vědomi toho, že musejí své dovednosti a schopnosti pravidelně zdokonalovat, aby zůstávali zaměstnatelnými po celý pracovní život," dodává.

VÍCE PODOBNÝCH ČLÁNKŮ NALEZNETE V ČASOPISU FAKTOR S, KTERÝ VYCHÁZÍ KAŽDÝ ČTVRTEK. 

Čtěte dále

další zprávy