Jak lidé z neziskovek přicházejí o iluze

Česká scéna neziskové zahraniční pomoci je hlavně velký byznys. O dotace se pere řada organizací, z nichž nejsilnější je Člověk v tísni v čele s tvrdým byznysmenem Šimonem Pánkem. Jde o hodně, ve hře jsou miliardy.

Se sympatickým chlapíkem (říkejme mu třeba Pavel) jsme se sešli na snídani. Viděl toho už tolik, že ho něco hned tak nerozhodí. Stavěl pumpy podzemní vody v Africe, rozděloval s americkými mariňáky potravinovou pomoc nebo pomáhal zavést v chudinských oblastech Střední Ameriky vzdělávací programy. To všechno v rámci humanitárních programů jedné neziskové organizace působící v Česku. Po dlouhé době v neziskovém sektoru však dnes na celou oblast hledí velmi skepticky. Proč?

K charitativnímu pomáhání druhým ho přivedla naprosto přirozená lidská vlastnost - soucit. "Objel jsem půlku světa a viděl obrovské rozdíly mezi bohatými a chudými. Takže jsem se do práce v neziskovém sektoru pustil z čistého idealismu. A dobrá, taky jsem trošku toužil po dobrodružství," říká Pavel, pro kterého je noční můrou práce, kdy děláte od osmi do tří a na konci směny po vás zůstanou jen popsané papíry. Dobrovolnictví mu prostě dávalo smysl - takový ten dobrý pocit, kdy chodíte večer spát s vědomím odvedené práce, která lidem pomáhá. Doopravdy pomáhá, ne jako různé fake charity, kterými si firmy hojí své public relations a vznešeně tomu říkají "společenská zodpovědnost".

Přemnožení dobrodějů

Zpočátku všechno vypadalo růžově. "Obecně nejpřínosnější aktivitou v oblasti rozvojové pomoci je vzdělávání, napříč obory. Ideální projekty jsou takové, kdy se školí místní personál například ve zdravotnictví. Nemyslím teď přímo poskytování lékařské pomoci, to dělají například Lékaři bez hranic. Ale je to třeba oblast paliativní a domácí péče, kde má Česko dobré zkušenosti a umí je přenést i do chudších oblastí." V jedné fázi své neziskové kariéry zaměřil Pavel svou pozornost na Afriku. A právě tam ho ideály začaly velice rychle opouštět.

Afrika je totiž kontinent, kde se to "vykonavateli dobra" jen hemží. Už desítky let tu působí tisíce rozvojových agentur z celého světa, které svými aktivitami nabourávají přirozené prostředí - třeba tak, že místní farmáře nebo řemeslníky připravují o odbyt. Kdo by si jejich věci kupoval, když totéž mohou dostat ostatní zdarma? A když něco dostáváte bez práce celý život, přijde vám nepřirozené cokoli dělat.

Názor místních nikoho nezajímá

Navíc, i když je tam dobrovolnických organizací opravdu hodně, nemohou být všude. A tak vznikají další problémy, jako je například obyčejná lidská závist. "Chcete třeba postavit školu nebo studnu v jedné komunitě. Ale ve druhé ji nepostavíte. Tím způsobujete konflikt: proč oni něco dostali, a my ne? Spousty lidí si zvykly dostávat věci zadarmo a vytrácí se u nich přirozená snaha něco budovat, snažit se zlepšit vlastní život. Proč by to dělali, když jim to někdo přinese na stříbrném podnose?" říká Pavel.

Dalším problémem je systém grantů, kterými se projekty řídí. V drtivé většině případů vypadá grantové řízení tak, že vysoutěžíte peníze na konkrétní projekt, který však vůbec nemusí být pro danou oblast přínosný. 

CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V AKTUÁLNÍM ČÍSLE ČASOPISU FAKTOR S, KTERÉ JE PRÁVĚ V PRODEJI. 

Foto: Youtube.com

Čtěte dále

další zprávy