Hrozí další kšeftování s léky. Jsou totiž moc levné

Česko má nejlevnější léky v EU. To si však vybírá daň v podobě reexportu, protože distributoři a lékárny je raději prodávají se ziskem v zahraničí. Medikamenty pak chybějí českým pacientům. "Projednávaná novela o léčivech však situaci jenom zhorší," říká Martin Mátl, šéf České asociace farmaceutických firem.

Léky v Česku jsou podle statistiků oproti zahraničí mnohem levnější. Proč?

Je to výsledek systému, respektive zákona, v němž  se ceny a úhrady léků od roku 2008 určují novým způsobem, a to tak, že je Státní úřad pro kontrolu léčiv (SÚKL) stanoví podle nejnižších cen v EU. Jednotlivé národní systémy přitom v cenotvorbě nejsou zcela srovnatelné; někde se uplatňují tendry nebo aukce, přičemž ceny pak v daném státě neplatí trvale, ale na omezenou dobu. To je rozdíl oproti našemu systému, který nejnižší nalezenou úroveň cen přenese do tuzemského systému napořád. A to je problém.

SÚKL v tom ale není v Evropě výjimkou...

Tento postup se samozřejmě používá i v některých jiných státech Evropy. Česko však vyniká v tom, jak masivně, široce a bez zohledňování dalších souvislostí k tomu přistupuje. V každém státě je něco levnějšího a něco dražšího. Pokud si vždycky vyberete nejnižší cenu a doma ji zafixujete, dostáváte se tím trvale na nejnižší úroveň.

Fungovalo to u nás takto i historicky, nebo někdy platily zásady volného trhu?

Tato otázka vychází z určitého filozofického nastavení, jak se to u nás vyvíjí od devadesátých let. Sice jsem řekl, že od roku 2008 máme nový systém, který je z procesního hlediska úplně jiný než předchozí, ale svým přístupem k cenám a úhradám a k ponechání prostoru tržním mechanismům je od devadesátých let naopak velmi rigidní. To znamená, že direktivně stanoví cenu a úhradu ze zdravotního pojištění, a tím to končí.

A důsledkem toho je reexport?

Ano, primárně je důsledkem fakt, že máme velmi nízké ceny. Silně regulovaný systém si pak neumí pomoci a nedokáže reagovat na situace, jež na trhu nastávají. Nemá samoregulační schopnost, a když se potom sejdou určité negativní faktory, tak lék na trhu prostě není dostupný.

Problém má řešit novela zákona o léčivech umožňující státu vydávat aktualizovaný seznam léků, jež se v daném období nesmějí vyvážet. Souhlasíte s její podobou?

Ve sněmovně před závěrečným hlasováním (proběhlo 31. ledna po uskutečnění rozhovoru, pozn. red.) nyní leží dvě verze novely, ani jedna však není z našeho pohledu vhodná. V průběhu projednávání novely byly totiž na poslední chvíli podány dva kritické pozměňovací návrhy, jež se ani nevztahují k prioritám novely, ale dávají jí úplně jiný rámec. Kvůli jejich podání těsně před limitem, tedy tak, aby je další tržní subjekty zaregistrovaly co nejpozději, je přitom nebylo možné do hloubky projednat.

O co konkrétně šlo?

Jeden z návrhů silně zasahuje do vztahu mezi výrobcem, distributorem a lékárnou a přináší smluvní povinnost pro výrobce prodávat distributorovi. Ten má zase právo přijít a požadovat léky. To je velmi kontroverzní záležitost, která může poškodit běžné fungování vztahů mezi výrobcem, distributorem a lékárnou, budované celá léta.

Tento návrh přece ze senátní verze novely nakonec vypadl...

To sice ano, ale poslanci mají na stole i tu původní, která obsahuje oba pozměňovací návrhy. Pro nás je senátní podoba novely přijatelnější, protože odstraňuje alespoň jeden kritický problém. Dlouhodobá bolest českého zdravotnictví - reexport - však zůstává a zřejmě se i zhorší.

CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU FAKTOR S, KTERÉ JE AKTUÁLNĚ V PRODEJI.

Foto: Profimedia

Čtěte dále

další zprávy