Dvacet let od měnové krize. Cílem bylo odstranit mě, tvrdí Klaus

Centrální banka byla frustrována, lidovcům nikdy o ekonomickou transformaci země nešlo, chtěli jen osobní výhody a jejich šéf Josef Lux byl loutkou Václava Havla. Na ekonomickou krizi v České republice po dvaceti letech vzpomíná tehdejší premiér Václav Klaus. 

Před měsícem Česká národní banka ukončila umělé oslabování koruny. Co na to říkáte?

Já jsem byl vždycky proti tomu, aby se ten kursový závazek vůbec přijímal. Myslím si, že to v listopadu 2013 bankovní rada udělala, protože byla frustrována z neaktivity a nečinnosti. A že s tím 6. dubna přestala, jedině vítám.

Myslíte si, že současný vývoj kursu koruny je jen pověstným klidem před bouří?

Na to existuje jediná poctivá odpověď: nevím. Skutečně, počkejme si.

Blíží se dvacáté výročí měnové krize. Tehdy koruna výrazně kolísala. Vidíte zde nějakou paralelu?

Samozřejmě. Měnová krize z května 1997 byla důsledkem chybných kroků České národní banky, které přišly po volbách v roce 1996. Také tehdy měli naši centrální bankéři pocit, že je potřeba něco dělat, protože už dlouho nezměnili žádný parametr měnové politiky.

Řekl byste, že měnová krize z roku 1997 byla z hlediska polistopadového ekonomického vývoje největší turbulencí, kterou jsme zažili?

Správně říkáte "z hlediska ekonomického vývoje". Protože to nebyla krize ekonomická, ale krize politická. Z hlediska ekonomiky šlo o krizi miniaturní. Bylo to jen mírné zachvění, nekonečně menší než nevyhnutelný počáteční transformační propad v letech 1991 a 1992 nebo nedávná hospodářská krize z roku 2009. Ale politické důsledky měnové krize byly nepochybně daleko, daleko větší.

Krize vyústila v pád vaší vlády. Ivan Kočárník vzpomíná, že sílil tlak na odstranění vaší osoby z čela transformačního procesu. Odkud ten tlak přicházel?

Je nesporné, že od samého počátku šlo o odstranění Václava Klause z procesu ekonomické a společenské transformace. Ten tlak byl nepřetržitý a přicházel od jedné osoby a stovek jejích příznivců. Tou osobu byl prezident Václav Havel.

Souvisí s tím i to, že z ministrů za KDU-ČSL nikdo vládu v důsledku krize neopustil?

KDU-ČSL hrála v celém transformačním procesu druhé, třetí, páté housle. Je to stejná role, kterou hraje dnes, to znamená žádná. Cílem lidovců bylo pouze sypat písek do soukolí a získávat nějaké krátkodeché personální výhody. Jim nikdy o žádnou skutečnou transformaci naší země nešlo. A vzhledem k vaší předchozí otázce musím říci, že lidé jako Josef Lux byli pouze instrumenty Václava Havla. Takže pro mě nebylo žádným překvapením, že z lidovců na své ministerské křeslo nikdo nerezignoval.

Vraťme se k příčinám tehdejší měnové krize. Opakovaně jste za jejího viníka označil Českou národní banku. Nemohla se ale už v té době projevit nastupující krize v jihovýchodní Asii?

Krize v jihovýchodní Asii proběhla v podobné době. A jestli sehrála nějakou roli, bylo to v hlavách expertů Mezinárodního měnového fondu. Projevilo se to v jejich nechápání rozdílu mezi českou ekonomikou a ekonomikami Thajska nebo Indonésie. Oni nás dávali do jednoho pytle. Bohužel se toto nechápání týkalo i Stanleyho Fischera, tehdejšího hlavního ekonoma fondu. Čili doporučení, která přicházela zvnějšku směrem k rozvíjejícím se ekonomikám, mohla určitý význam mít, ale zásadní příčinu naší krize jsme měli u nás.

* Co si myslí o staronovém členovi bankovní rady Oldřichu Dědkovi?

* Jak reformátoři hledali na počátku devadesátých let ten správný kurs koruny vůči dolaru?

* Proč stál Ivan Kočárník jako opařený a jak vzpomíná Václav Klaus na Josefa Tošovského?

Kupte si časopis FAKTOR S a dozvíte se víc. Velký rozhovor s Václavem Klausem již ve čtvrtek 11. května na stáncích.

Foto: Radek Cihla

Čtěte dále

další zprávy