Bohaté Katalánsko už nechce platit. Jak by obstálo samostatné?

03.10. 01:43 | Autor: - red -

Svobodné Katalánsko existovalo naposledy 6. října 1934, kdy ho v Barceloně vyhlásil politik lluís Companys. Jeho záměr ovšem brzy udusil frankistický režim. Nyní jsou Katalánci svému snu opět blízko. Požadují referendum, aby se mohli odtrhnout. A věří, že by jejich vlast prosperovala.

Na fotbalové hřiště vybíhá mužstvo v červenožluté kombinaci. Svaly si protahují hvězdy jako Gerard Piqué, Sergio Busquets či Jordi Alba. Nejde však o slavnou FC Barcelonu, která už několik let při slavnostních příležitostech svléká tradiční modročervené klubové dresy a odívá se národních barev odvozených od vlajky Senyera. Jsou to reprezentanti samostatného státu - Katalánska. Nikdo nepochybuje, že by si na sportovním poli vedlo zdatně. A co jinak? Jak by obstálo?

NEJBOHATŠÍ REGION

Mizivé zásoby nerostných surovin, nepříliš úrodná zemědělská půda, dosti hornatý kraj, malá celková rozloha. Přírodní podmínky nejsou ke Katalánsku moc přívětivé, přesto je považováno za nejbohatší zemi španělského království. A čísla, která jsou hlavním ukazatelem ekonomické vyspělosti, nelžou.
Přestože Katalánci tvoří jen šest procent z celkového počtu obyvatel, vytvářejí 19 procent hrubého domácího produktu. Napomáhá tomu dobře vybudovaná hospodářská struktura, kde největší příjmy zajišťují služby a turistika (70 procent). Návštěvníky láká nejen metropole Barcelona, ale i nádherné pláže na pobřeží. Slavná Costa Brava je nejvíce navštěvovanou oblastí Španělska.

Mucholapkou na turisty jsou i slavní katalánští rodáci Salvador Dalí nebo Antoni Gaudí. Silný je také spotřební průmysl tvořící 23 procent příjmů. Následují méně významné stavebnictví (osm) a zemědělství (jedno procento).

Když analytická společnost Esquerra Republica porovnala HDP Katalánska se státy evropské "sedmadvacítky", přisoudila mu šesté místo. Před ním skončily jenom Lucembursko, Irsko, Nizozemsko, Rakousko a Švýcarsko, v těsném závěsu za Katalánskem bylo Dánsko. Oslabené Španělsko obsadilo 13. příčku.

Co se fiskální oblasti týče, Katalánsko by na samostatnosti vydělalo, je čistým plátcem do španělského rozpočtu. Odbourání transferů by mělo nesporně pozitivní dopad na ekonomiku země. "S penězi, kterými momentálně dotujeme zbytek Španělska a zvyšujeme naši zadluženost, budeme moci nakládat podle svého a mnohem efektivněji tam, kde je to potřeba, jako například ve školství, zdravotnictví či infrastruktuře," citovala agentura Reuters jednoho z účastníků demonstrace za samostatnost.

"Pokud se Katalánsko stane nezávislým, bude to nový stát: evropský, otevřený pro obchod, kosmopolitní," nastiňuje jeho světlou budoucnost Xavier Trias, člen strany Demokratické konvergence Katalánska a bývalý starosta Barcelony, jenž o právo na referendum usiluje už mnoho let.

UNIE BY SE VZDÁLILA

Ne všichni ovšem na problematiku nahlížejí přes růžové brýle, černá sklíčka mají především pozorovatelé z druhého břehu. Ti vědí, že vítězství stoupenců samostatnosti by zasadilo španělské ekonomice těžkou ránu.

Z 265 firemních šéfů oslovených konzultační firmou Deloitte se jich 74 procent domnívá, že odtržení Katalánska by poškodilo hospodářství státu. Z respondentů z řad představitelů katalánských firem si totéž myslí 43 procent.

"Společnost (míněno katalánská, pozn. red.) by brutálně zchudla," přesvědčuje proto Katalánce španělský ministr hospodářství a konkurenceschopnosti Luis de Guindos.

"Nezaměstnanost by se minimálně zdvojnásobila, vyskočila by i na třicet procent," přihazuje k číslu 13,2 procenta lidí bez práce další tisíce nezaměstnaných. Největší svízel vidí de Guindos v tom, že by Katalánsko opustilo eurozónu.

"Sedmdesát pět procent výroby by podléhalo clu, banky by byly nuceny odejít, Katalánci by museli založit vlastní měnu," vypočítává předpokládané strasti. "Podle mého je myšlenka nezávislosti Katalánska tak iracionální, že ji investoři, kapitálové trhy ani země platící eurem vůbec nepovažují za udržitelnou," dodává.

Podobného názoru je i český ekonom David Marek." Katalánsko by navíc ztratilo unijní hranice, což je další komplikace. Obecně platí, že dělení státu nikomu neprospěje, pohoršily by si obě strany," tvrdí přesvědčivě.

BARCELONA BY ZŮSTALA

Velice ožehavou především citovou otázkou je, co by se přihodilo po odtržení Katalánska s místní fotbalovou chloubou, klubem FC Barcelona.

Vlastenecké vystupování hráčů i funkcionářů je příkladné. Barcelonský rodák, stoper Gerard Piqué, se podle možností zúčastňuje demonstrací za samostatnost, ke katalánskému původu se spolek se sloganem Més que un club (Více než klub) hrdě hlásí.

Byznys však dokáže leckteré ušlechtilé pohnutky odstrčit do pozadí. Nejpravděpodobnější variantou je, že by Barcelona zůstala v nejvyšší španělské soutěži jako pozvaný host. Je členem LFP (Ligy profesionálního fotbalu), právně i administrativně by žádné potíže nenastaly. "

Pokud by Katalánsko získalo nezávislost, nepochybuji o tom, že by Barcelona i nadále hrála ligu," prohlašuje předseda klubu Sandro Rossel. "Všichni mohou být v klidu, zápasy mezi Barcelonou a Realem Madrid by zůstaly," ubezpečuje fanoušky, že by o slavné El Clásico nepřišli.

A Katalánsko bez fotbalové Barcelony? Jistě stojí za to separatistické choutky ještě pořádně zvážit...

ČLÁNEK VYŠEL V POSLEDNÍM ČÍSLE ČASOPISU FAKTOR S, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 28. ZÁŘÍ.

Foto: ČTK