Rizika krátkodobých pronájmů

Stále více lidí na to slyší, a svůj byt tak k využití různým turistům nabízí pořád více Čechů. Jen v Praze jich prý už je 20 tisíc. Nejen ve světle aktuálního zátahu, který na tyto poskytovatele krátkodobého ubytování udělala Finanční správa ČR, je nutné se podívat, zda je tento způsob využívání vlastního bytu opravdu tak výhodný. A opravdu se vyplatí každému?

V prvé řadě musíme vzít v potaz, jaký typ bytu turisté prostřednictvím Airbnb hledají. Zdaleka nejvíce lidí míří do Prahy, ostatní regiony za ní v návštěvnosti výrazně zaostávají. Pokud už člověk ze zahraničí do českého hlavního města přijede, chce bydlet v centru dění. Určitě nebude za zábavou a poznáváním pražské historie dojíždět z okrajovějších částí Prahy. Z toho jasně plyne, že aby mohl majitel bytu o jeho pronajímání prostřednictvím Airbnb opravdu vážně uvažovat, musí ho mít v některé z turisticky atraktivních lokalit užšího centra. Pokud takový byt nevlastníte, na krátkodobé pronajímání rovnou zapomeňte.

Trefujete-li se lokalitou vlastního bytu do dlouhodobé preference zahraničních klientů, pořád nemáte ani zdaleka vyhráno. Můžete sice vydělat více, než kdybyste měli dlouhodobého nájemníka, ale má to jeden velmi podstatný háček. Museli byste svůj byt pronajímat turistům nejlépe na sto procent, tedy každý den v měsíci. A to je problém. Pokud se podíváme na data ČSÚ, zjistíme, že zahraniční turista v Praze stráví průměrně 2,3 noci. To znamená, že pro plný výdělek je nutné ubytovat až patnáct návštěv (hostů může být klidně výrazně více) za měsíc. Toto číslo je velmi obtížně dosažitelné i při skvělé lokalitě bytu, konkurenceschopně nastavené ceně i bezvadné propagaci. Nehledě na další vícenáklady, jež to s sebou nese.

CELÝ TEXT NALEZNETE V AKTUÁLNÍM ČÍSLE MĚSÍČNÍKU FAKTOR SOUKUP. 

Čtěte dále

další zprávy