Raper Řezník: V pohřebnictví pracují cynici i mafiáni

Martina Pohla alias Řezníka zná většina lidí hlavně jako drsného rapera žánru horrorcore. Málo se o něm ví, že je vystudovaný inženýr ekonomie. Ale nebyl by to Řezník, aby si nevybral naprosto standardní téma své diplomové práce. Když viděl ve výběrů témat Marketing v pohřebnictví, neváhal ani minutu. Řezník také 7. prosince vystoupí na konferenci pro marketéry Život na hraně.

Napsal jsi před lety diplomovou práci na téma Marketing v pohřebnictví. Jak tě tohle téma napadlo?

My jsme to měli vypsáno jako téma už k bakalářské práci a mě to samozřejmě hned zaujalo. Vedoucí práce tohle téma napadlo poté, co zařizovala pohřeb otci. V bakalářce jsem srovnával dvě pohřební agentury ve šluknovském výběžku, v diplomce jsem se zaměřil na to, jaké marketingové nástroje se v tomhle oboru využívají.

A jak to v té bakalářce dopadlo?

Zjistil jsem, že v tomhle byznysu je těžká konkurence mezi jednotlivými ústavy, zvlášť na menších městech, a tak se rvou o každého nebožtíka.

Moji rodiče bydlí v menším městě u nemocnice a v každé ulici v blízkosti sídlí jeden pohřební ústav. To asi není náhoda. A pro ty, kteří mají své blízké v té nemocnici, je to dost demotivující a morbidní.

Jakým způsobem sis vybíral pohřební ústavy, které jsi v práci zkoumal?
Oslovil jsem jejich specializovanou komoru, kde jsem dostal kontakty a rozeslal dotazníky. Něco se mi vrátilo, něco ne.

Takže pohřebníci se sdružují. Ve tvé diplomce jsem četla, že dříve pořádali i veletrh.

Veletrhy jsou zajímavé! V jedné části práce jsem se zabýval i inovacemi v pohřebnictví, které se právě na veletrzích prezentovaly - moderní ekologické rakve, které jsou šetrnější k životnímu prostředí, možnost nechat se spálit a vystřelit do vesmíru nebo třeba si z vlastního popela dát vybrousit diamant.

Takže zemřu a můj příbuzný si ze mě pak může udělat prstýnek nebo náušnici.

Přesně tak. Veletrhy už bohužel v Čechách nikdo nepořádá, takže pohřebníci musejí vyrážet někam do Evropy.

Na čem se v pohřebnictví vydělává nejvíce?

Vydělává se na všem. I ten úplně nejlevnější pohřeb vyjde na 6500 korun. V Čechách lidi často volí zpopelnění, tady u nás není ta "pohřební kultura" tak rozvinutá jako v jiných zemích. Asi to bude tím, že jsme ateisti.

A není to třeba z finančních důvodů? Nemáme na klasický pohřeb, tak nebožtíka spálíme.

Je pravda, že devadesát procent pohřbů v Česku probíhá žehem. Hlavně to mít z krku a žádnou otevřenou rakev, kostel, ceremoniál a podobně. Žeh stojí okolo tří tisíc korun. Rozprášení je samozřejmě služba navíc, za kterou se platí další peníze.

Jak je to s místem na hřbitově? To se pronajímá?

Ano, to se pronajímá na deset let. A zajímavé je, že když zemře bezdomovec, pohřeb za něho platí město.

Přišel jsi během psaní diplomové práce na nějaké nekalé praktiky, které se v pohřebnictví odehrávají?

Jo, ten byznys tak zvenku nevypadá, ale je drsný. Všichni se snaží urvat co nejvíc mrtvol, takže pohřební služby podplácejí saniťáky a ti pak za jednu "dohozenou" mrtvolu inkasují třeba dva tisíce korun.

Takže to funguje podobně, jako když se minutu po bouračce zjeví nějaký člověk z asistenční služby.

Přesně. Stane se bouračka, sanita přijede, zjistí stav, zavolají pohřebáky a šokovaní příbuzní už pak většinou nic nemění. Dělají to i hasiči.

Na čem se dá v procesu pohřbu vydělávat, co by asi běžného člověka vůbec nenapadlo?

Třeba existují lidé, kterým zaplatíte, aby za vás pronesli smuteční řeč. Příbuzní a pozůstalí často nechtějí na pohřbu mluvit, protože se bojí, že se sesypou. Tak přijde cizí pán a za peníze to odříká za ně.

Jaké jsou tedy vlastně marketingové nástroje pohřebních ústavů?

Nic moc kreativního to není. Vrchol je, když mají webové stránky. Jinak je to spíš v tradičním duchu. Pražská pohřební služba Pegas mívala velký billboard na Letné, což se nesmí.

Pohřebáci nesmějí mít billboardovou reklamu?

Ne. Pegas ji měl a ročně za to platil pokuty okolo půlmilionu korun. A přesto se jim vyplatilo ho tam pár let nechat. Oficiálně by reklamy neměly být ani v nemocnicích, ale to se porušuje.

Některé pohřební služby jsou o něco dále a provozují e-shopy. Co všechno v nich můžeme pořídit?

Urny, rakve, pomníky, celé hroby, květiny, svíčky, vázy... v podstatě cokoli můžete pořídit po internetu. Já to teď zrovna řešil, protože sháním rakev do nového klipu.

Jaká byla nejzajímavější věc, kterou ses v rámci psaní diplomky o tomhle morbidním odvětví dozvěděl?

Asi bizarní inovace. Šperky z popela zesnulých, obraz z popela zesnulých, rozprášení na neobvyklých místech. Pak dokonce existuje služba, která může pomoci starým lidem dostat se na hřbitově k hrobu jejich příbuzného. To využívají staří a nemohoucí.

Co speciální požadavky lidí před smrtí?

No, lidi si třeba objednají rakev, kterou vyrobí v barvách jejich oblíbeného fotbalového týmu. Na různě přizpůsobených rakvích se dá taky vydělat balík.

Jaké jsou největší novinky v oblasti pohřebnictví? Podle průzkumu v tvé práci je sledují všechny pohřební ústavy.

Jeden mi odpověděl, že zpracování mrtvoly na mýdlo je budoucností.

Takže pohřebáci jsou cynici!

Ve většině případů ano, jedou si docela drsný, černý humor. Navíc mám kamaráda, který spaluje mrtvoly ve Strašnicích, a ten se s tím taky nemazlí. Vedle spalné pece leží krabice a v ní zbytky těl, co se nespálí - umělé klouby, destičky a podobně. Takže nic jiného než být drsný cynik vám v tomhle oboru nezbývá.

Foto: Twitter, Facebook

Čtěte dále

další zprávy