Praha a další města jako státy ve státě. Přijde odloučení?

Čas od času to vypadá, že by už mohla začít nějaká zajímavá všeobecná diskuze. Nakonec to však dopadne pokaždé stejně. Polemika zmutuje do omílání zjednodušených frází. Typickým příkladem je debata, která se vedla o okolnostech, za kterých probíhalo zasedání G20 v německém přístavním městě Hamburku.

Ve veřejném diskurzu mi výrazně chybí téma vztahu velkých měst ke státním útvarům, jejichž jsou součástí. Přitom Hamburk dokonale ukázal, že tento vztah se oslabuje a rozvolňuje. Jde o svobodné město, hrdé na svou hanzovní tradici. Hamburk je bohatý, bohatší, než je průměr celého Německa. Je výrazně kosmopolitní. Je také radikální až do krajnosti. Spolkovou vládu očividně snáší se stále větší nechutí.

Praha je na tom podobně. Milionová metropole je státem ve státě, nejen výší příjmů obyvatel nebo možnostmi uplatnění, ale také mentálně. Hlavní město je v opozici proti "venkovu" a jeho obyvatelé stále hůř snášejí, že se mají řídit stejnými pravidly, jaká platí pro, viděno pražskou optikou, kdejakou díru.

Úplně stejné to je ve všech významných městech. Všimli si toho třeba v New York Times. Tento list, vycházející v jednom z nejsvobodnějších a nejnezávislejších měst světa, konstatoval, že přichází doba, kde bohatá města začnou hledat cestu k osamostatnění se.

Má to logiku, dokonce i historickou. Celé lidské dějiny jsou dějinami měst, které určovaly směr vývoje. Na úsvitu civilizace se zvedají hradby Ninive. Byl tu Babylon, Řím, Cařihrad, Londýn, Paříž, Florencie. Mocná a vlivná města vždycky byla spíš sousedy než součástí států, ať už šlo o národní státy, nebo nadnárodní celky. Dovolím si tedy jednu předpověď. Podle mého skromného názoru byl hamburský kravál gongem na začátku představení jménem "Emancipace velkoměst začíná".

A samozřejmě se nesmírně těším, až se Praha stane městským státem!

Autorem je šéfredaktor časopisu Faktor S Ondřej Fér. 

Čtěte dále

další zprávy