Inspirujeme se Norskem? Na těžbě lithia můžeme zbohatnout

24.10. 12:00 | Autor: - red -

Oslo těžaře vysoce zdanilo. Z Norů jsou teď milionáři. Česko má na vybranou dvě cesty: buď se nechat za "hubičku" vysát, nebo napodobit Norsko a na přírodních ložiscích zbohatnout. Právě severská země ukazuje, že výmluvy na nedostatečnou schopnost státu vytěžit nerosty vlastními silami neobstojí.

Jde o výnos, nikoli o to, kdo bude těžit. Vzhledem k nastaveným zákonům by Česko mělo inkasovat pouhých 0,7 procenta tržní ceny lithia. "Zákon, který slibuje většinu z vytěžené rudy komukoli, je špatně postaven a plýtvá strategickými zdroji země. Stát by měl usilovat o vyšší podíl na vytěžené rudě," řekl pro Faktor S Martin Vlček, analytik BH Securities.

Příklady z jiných zemí přitom ukazují, že přírodní bohatství lze nejen ohlídat, ale také na něm zbohatnout. Například Norsko o nerostný poklad tvrdě zabojovalo. Začalo to na počátku 60. let, kdy si skandinávský stát uvědomil, že v teritoriálně sporném kontinentálním šelfu může být ropa. Využilo proto všechny své diplomatické schopnosti a přesvědčilo Spojené státy, aby se zasadily o přiznání tohoto území na úkor Británie. V roce 1969 pak státem pověřená společnost Phillips Petroleum Company objevila první naleziště.

Minimálně 50 procent

Norsko ale nemohlo ropu těžit, protože nemělo potřebné technologie. Založilo proto státní ropnou společnost Statoil, která udílela licence soukromým firmám. Pod jednou podmínkou: stát bude mít vždy minimálně 50procentní kontrolu nad ropnými poli, a tedy i zisky. Později se podíl státu ještě zvyšoval. Zároveň bylo ustanoveno, že o každém novém ložisku rozhoduje parlament. "V Norsku stát vlastní surovinu a na její těžbu najímá soukromé, a to i zahraniční subjekty. Ty ovšem podléhají vysoké dani. V případě ropy je to v součtu 78 procent," uvádí nezisková organizace Good Governance.

Progresivní norští politici si také uvědomili, že není rozumné peníze z ropy utratit, nýbrž ukládat je pro budoucí generace. V roce 1996 vláda převedla "vytěžené" částky do státního penzijního fondu. Do něj ukládá všechny příjmy ze státních ropných a plynárenských polí a také dividendy ze Statoilu. Tyto peníze jsou poté dále zhodnocovány prostřednictvím akcií či jiných investic.

Fond se stal za dobu své existence jedním z největších investorů na světě. Daří se mu: v září letošního roku ohlásil, že jeho hodnota přesáhla bilion dolarů, tedy neuvěřitelných 22 bilionů korun. Každý norský občan tak má teoreticky uložen majetek přesahující čtyři miliony korun.

Nigerijské drancování

Protikladem Norska je africká Nigérie. Ta je pátým největším světovým vývozcem ropy. Denní těžba této suroviny činí více než dva miliony barelů. Většinu těžby realizuje společnost Shell. Poplatky jsou ale nízké a většina peněz navíc zmizí v korupčních chapadlech mířících k vládním představitelům a politickým stranám. Pod hranicí chudoby žije kolem 60 procent ze stodevadesátimilionové populace země.

Aby toho nebylo málo, těžaři příliš nehledí na životní prostředí. V minulosti docházelo k zamoření delty řeky Niger. Veškeré demonstrace proti těžbě ale vláda tvrdě potlačuje.

VÍCE PODOBNÝCH ČLÁNKŮ NALEZNETE V ČASOPISU FAKTOR S, KTERÝ VYCHÁZÍ KAŽDÝ ČTVRTEK.