Dlouhé prsty Norských fondů

Naše vztahy s Norskem jsou kvůli kauze sourozenců Michalákových na bodu mrazu, některé české instituce však mají dost důvodů vycházet Seveřanům maximálně vstříc. Z takzvaných Norských fondů k nim totiž od roku 2009 do roku 2014 přitekly více než tři miliardy korun.

Když Česká republika v roce 2004 vstoupila do Evropské unie a tím také do Evropského hospodářského prostoru (EHP), stala se příjemcem dotací států, které stojí mimo EU, ale jsou v EHP - mezi nimi i Norska. Oficiálním cílem těchto subvencí je snižování sociálních a ekonomických rozdílů. Jde velmi zjednodušeně řečeno o výkupné za to, že Norsko nevstoupilo do EU, ale čerpá výhody ze zapojení do hospodářského prostoru.

Za peníze přímý vliv

Hlavním koordinátorem Norských fondů v Česku je ministerstvo financí, které také spravuje programy ve spolupráci s příslušnými ministerstvy. A teď přijde zajímavější část: jak stojí na oficiálním webu o Norských fondech, pro lepší koordinaci společných priorit a posílení bilaterální spolupráce jsou do administrace šesti programů zapojeny vládní instituce z Norska. Celá řada norských institucí pak spolupracuje přímo s českými partnery na úrovni projektů i doplňkových aktivit.

Jinými slovy - Norové se přímo podílejí na programech, které mají za úkol zlepšovat sociální politiku v Česku. Titíž Norové, kteří od roku 2014 figurují v kauze dětí Michalákových a jejich odebrání matce Evě sociálním úřadem Barnevern.

Zda odebrání dětí bylo oprávněné či nikoliv, rozhodnou soudy. V průběhu kauzy nicméně několikrát jak z české, tak z norské strany zaznělo, že vzájemné vztahy obou zemí se dostávají na bod mrazu. Ombudsmanka Šabatová kamsi do Norska poslala znepokojenou esemsku (na tu jí prý odpověděli, že je vše O.K.), prezident Zeman psal norskému králi Haraldovi, padaly diplomatické nóty a výzvy k vyhoštění norské velvyslankyně. A teď to porovnejme se štědrými dotacemi z Norských fondů, které putují na rozvoj a rozkvět českého sociálního systému a neziskových organizací. Že by snad z vděčnosti za tyto nemalé částky nechtěly některé instituce ̶ mezi nimi ministerstvo práce a sociálních věcí vedené Michaelou Marksovou ̶ dělat Norům v souvislosti s Michalákovými zle a chovaly se k nim podle řady kritických hlasů neobvykle vstřícně?

Právo na dětství s Nory

Norské dotace tečou do Česka na tři druhy projektů: Ohrožené děti a mládež, Životní prostředí a Neziskové organizace. Když se člověk zadívá do tabulky se soupisem financovaných projektů, udeří ho do očí obrovská částka: 27 721 198 korun určených na projekt s názvem "Kodifikace právní úpravy podpory rodin, náhradní rodinné péče a systému péče o ohrožené děti". Konečný příjemce od projektu ustoupil, přesto je zřejmé, že Norové se pokusili sepsat Česku nový zákon o ochraně dětí a věnovali na to prostřednictvím jednoho projektu nevídanou sumu.

Popis projektu zní takto: "V úzké spolupráci s Bufdir (nejvyšší orgán sociálně-právní ochrany dětí v Norsku, pozn. red.), nezávislými experty a odbornými pracovišti v ČR bude připraven věcný záměr a následně i paragrafované znění nového zákona. Legislativní návrhy vytvoří v rámci své gesce MPSV, projekt zahrne vytvoření oponentur a konzultace s odborníky, kulaté stoly s mezinárodní účastí (v ČR a Norsku), studijní cesty a prezentace příkladů dobré praxe."

Zvláštní jsou na tom dvě věci - zaprvé vyjádření náměstkyně MPSV Zuzany Jentschke Stocklové, která v pořadu Pro a Proti na Českém rozhlase prohlásila, že neví, co je to norský systém péče o dítě. Možná by o tom něco vědět měla, když ve spolupráci s Nory mělo její ministerstvo takový systém uzákonit. Druhou zvláštností je, že toto původní znění projektu viselo na webových stránkách MPSV jen do doby, než v této věci vznesla ve Poslanecké sněmovně interpelaci poslankyně Jitka Chalánková. Původní text pak byl z webu Právo na dětství smazán.

"Na jaře 2015, kdy sílila kritika Norska za postup ve věci dětí Michalákových, tato informace z webu ministerstva zmizela. Tuším, že to bylo současně v době, kdy s Bufdir odjel vyjednávat ředitel Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí Zdeněk Kapitán. Což byla naprosto absurdní situace," diví se Chalánková.

Ano, vyjednávali jsme s Nory ohledně nejasného postupu jejich sociálky a mezitím jsme se tu s pomocí norských peněz chystali uzákonit něco podobného. Varianta, že by ministryně Marksová nebo její podřízení skutečně neměli ponětí o tom, jak to v Norsku funguje, je krajně nepravděpodobné.

"Nejenže existuje toto oficiální partnerství, ale kontakty probíhají i na neformální rovině. Letos v březnu například ministryně Marksová křtila společně s norskou velvyslankyní Siri Ellen Sletnerovou knihu v rámci jakéhosi projektu věnovaného rodinnému zázemí žen v rozhodovacích pozicích," říká Chalánková. Paradoxní, že?

Bohatý sysel

Dotace na uzákonění ochrany dětí ale není zdaleka jediné, co člověka při pohledu na tabulku norských fondů zaujme. Mnohamilionové částky jsou zde často v kolonce u naprosto vágně pojmenovaných projektů. Tak například: Děti na cestě, Děti 21. století, Autismus a rodina, Spolu s námi, Doma v rodině a další.

Nikdo samozřejmě netvrdí, že částky kdosi zneužívá, na to ostatně existují kontrolní mechanismy, ale jak potvrzuje Marek Šedivý, ředitel Asociace veřejně prospěšných organizací ČR, pracují prapodivně.

"Průběh a realizaci projektu kontrolují úředníci, kteří ho mají na starosti. Největší důraz se klade na kontrolu dokladů a dodržování účetních pravidel a omezení, které definuje takzvaná příručka. Nešvarem českých úředníků je, že příručku neustále mění a změny platí i zpětně. V praxi je běžné, že kontrola účetních dokladů převažuje nad kontrolou plnění obsahu projektu. Obecně ale platí, že projekty kontrolovány jsou. Není jen tak možné bez podvodu vykázat projekt, který by ve skutečnosti neprobíhal nebo byly finance použity na jiný účel," popisuje realitu Šedivý.

Zhruba šest milionů za pět let dostala například obecně prospěšná společnost Kruh rodiny. Ta spadá pod nadační fond J&T a jde o jednoznačně největšího odběratele norských dotací ze všech obecně prospěšných společností, které je mohly čerpat.

Nejvíce se však člověk pobaví, když se v seznamu dotovaných projektů dostane k sekci životní prostředí. Ve zkratce lze říci, že nejpodporovanější zvíře v Česku je sysel. Na programy a projekty mapující jeho výskyt, popřípadě chystající jeho záchranu v různých oblastech, dotekly z Norska desítky milionů korun.

Některé projekty jsou popsány tak obskurně, až lze podlehnout dojmu, že opravdu vyžadují bohatou dotaci. Mendelova univerzita v Brně dostala deset milionů korun na "Zvyšování povědomí a propagaci významu funkcí lesů v krajině a přírodě blízkých koryt vodních toků v městském prostředí jako součást ekosystémových služeb povodí".

Pobaví také milion korun na projekt Chodci sobě, který dostalo občanské sdružení Pražské matky. Pod tímto názvem se skrývá portál, kam lidé posílají fotografie míst, kde se v Praze špatně chodí. Ještěže ty Norské fondy máme, a Pražské matky tak mohou věnovat svůj čas místům, kde chybí obrubník.

Celkem 15 milionů korun si vysloužil projekt s vtipným názvem Příroda, koho to zajímá? organizace s názvem Beleco. Na svém webu nabízejí mimo jiné takzvané "dotační poradenství" a pravdou je, že jsou zřejmě v tomto oboru zběhlí. Co se týče projektu Příroda, koho to zajímá, existuje k němu jeden webový portál a FB stránka s 800 fanoušky. Na webu si můžete mezi jednotlivými příběhy proklikávat. Mediální výstupy existují například na webu www.ekolist.cz.

Držhubné, anebo čistý úmysl?

Vraťme se ještě k tomu, kde vlastně vznikla touha Norů pomáhat nám s výchovou a ochranou dětí. "Vzpomínám si, že někdy na podzim velvyslankyně Norského království v komerční příloze jednoho z deníků označila za aktuální prioritu Norských fondů také podporu demokracie a lidských práv. Je otázkou, kdo je vlastně v této oblasti arbitrem. Zdá se mi proto, že jsou čím dál častěji upřednostňovány projekty na základě ideologických kritérií než na skutečné potřebě," domnívá se Chalánková.

Norové tedy chtějí šířit dobro. Pokud se člověk podobně jako ministryně Marksová dostatečně nadchne pro jejich vidění světa, peníze se jen pohrnou. Je to možná za cenu toho, že podobných případů, jako jsou Michalákovi, bude přibývat. Držhubné je ale držhubné.

Foto: archiv

Čtěte dále

další zprávy